Borovany

Borovany na Wikipedii

Související

kostel Navštívení Panny Marie v Borovanech

Borovany, klášter

Obrázky

Reference

K metropoli kraje :: odstavec 116
Zde u Břehova vzpomínám na první a zároveň poslední jihočeskou návštěvu spisovatele Václava Beneše Třebízského dne 23. srpna 1883, kdy se vracel domů z alpské a vídeňské cesty. Se svým průvodcem se zastavili nejdříve v budějovické Besedě, a téhož dne odjeli do Břehová, kde navštívili Poustku, studánku pod Hlaváčem i Jarov, a zapsali se do pamětní knihy. Potom dojeli přes Budějovice a kolem Trocnova do Borovan. Cílem jejich cesty byla mladošovická fara, kde navštívili pana faráře Fišmeistra a zůstali zde přes pouť, která se tu slaví v neděli 26. srpna. Spisovatel sloužil, v kostele svatého Bartoloměje slavnou mši, měl tu poutní kázání a tolik se mu líbilo v Mladošovicích, že si na příští pouť sjednal novou návštěvu i kázání. Večer odjel na knížecím povoze do Třeboně a v pondělí ráno se už procházel na hrázi Světa i Opatovického rybníka, pochválil Zlatou stoku, prohlédl si knihovnu a byl tak nadšen přírodou jihočeské krajiny i jejími historickými památkami, že chtěl každý příští rok znovu zajet do jižních Čech. Nedočkal se však ani příštích prázdnin, skonav v Mariánských Lázních na chrlení krve...
Krajina mýtu :: odstavce 42, 48, 55
Starý pán se tu promění v čiperného houbaře, který se bosky brouzdá v jitřních rosách, sbírá pod borovicemi "diviše" a nebojí se ani chladivé koupele v proudu Stropnice i za dnů sychravých. Modravé jiskry očí blesknou nad bílou bradkou a tvář se šibalsky pousmívá, když nás provází svým citovým hájemstvím, a tím je tady příroda. Chůze do Borovan nebo vzdálenějších Trhových Svinů je pro něho obvyklou procházkou a jeho bystrému pohledu nic neunikne. Z oken své vilky má opravdu překrásnou vyhlídku po celém doudlebském kraji, který k němu mluví hlasem starobylosti i odlišnosti kmenové.
...
Na pokraji lesa za Komařicemi jsem spatřil zvláštní druh javorů, srna vyběhla z ovsa, a na západní obzor vystoupila silueta střížovského kostela s pozadím Kleti, na jihu se zvedla Todeňská hora se Strádovem a Sedlem, východněji bylo vidět horu Kohout, Novohradské hory a borovanský kostel.
...
Borovanský dr. Jan Petřík rád chodíval na tato místa, historií dotýkaná, a znaje lid, nezavrhoval dokladů ani této ústní tradice. Bylo třeba vyčistit studánku od bahna, a tu se přišlo na taras. Prostou logikou rozřešil nečekaně spletitý problém. Kde je taras, musela být studně, rukou lidskou vyhloubená - a blízko studné stálo jistě stavení. Hloubili dále a bahno vydávalo gotické džbány, tenata, střepy, zbytky železné obruče, vědra - i kachle z gotické doby. Vymýtili kus lesa a pod nánosem věků objevili základy celého dvorce. Víme, kde stálo obytné stavení, kde stáje, kde dvůr, kde pec...
Obděnická pouť :: odstavec 13
Tento veliký ekonom nebyl zcela určitě ve svých mladých letech nějakým asketou, jednostranně upjatým k hospodářským zájmům, které by předpokládaly vypětí veškeré životní vůle. Chudý rytířský synek z Kolínska, jehož predikát byl v tehdejším běhu světa hodnotou spíš iluzorní než reprezentační, dostává se záhy do borovanského kláštera jako správce jeho světského zboží. Má jistě mnohem víc aspirací než zkušeností životních, vrhá se do víru života s celou dychtivostí mladého ctižádostivce, ale neodmítá žádnou příležitost, kterou mu nabízí jeho nové postavení. Dočítáme se, že mu borovanský farář "polštáře s vrkoči sjednával", a v refektáři jistě neodmítal vyprázdnit mnohou cínovou hubatku opojného nápoje, okřídlujícího jeho smělou fantazii. Zavčas si jej povšimne rožmberský vladař, učiní jej purkrabím na Krumlově a umožní mu do netušené šíře rozvinout všechny jeho schopnosti hospodářského budovatele.