• 
• 
• 
• 

kručinka

Kručinka na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Stříbrné Hory :: odstavce 7, 27

  Historik Dr. Emanuel Šimek, miřenický krajan po rodičích, přisuzuje tomuto místu důležitou úlohu v hluboce fundované práci historické, v níž řeší hranice slavníkovského území v těchto končinách země. Ponechme historikům možnost dohadů i myšlenkových konstrukcí a svěřme se krajině samé. Z paseky, plné kručinek, dojdeme k soustavě ohromných balvanů, jejichž pojmenování "pohanský oltář" neuchovávala lidová paměť jistě bez důvodu. Stejně i název blízké vsi Velešice může mít něco společného se slovanským bohem stád. Na Slavníku je nejsevernější šumavská hranice náprstníků; v skalnatých skrýších jsou tu podnes jezevci a lišejník ze zdejšího lesa má zcela zvláštní užití: v Sušici z něho dělají věnečky, jež kladou o Dušičkách na hroby.

  ...

  V Prašivici rozkvétají každého jara konvalinky, kokoříky a podléštky, nad umělým jezírkem marnivě voní střemcha a u dřevěných altánků se slétají pěnice. Mezi rozkvetlými kručinkami a janovcem rozevřely bedly svá hnědá paraplíčka a v suchých metlicích zapraskaly červené jiskry saranče vrzavé. Ještě pohled k Radicům, kde se u cesty tyčí vlašské topoly, ještě procházka pod lipami u hladin, za nimiž do mlh krvavě zapadává slunce a na hrázích žlutohalově kvete potměchuť, proměňující se v rudé hrozníčky, zatím co v hustém trnčí se pnou posedy.

• Hlasy domova :: odstavec 183

  Stranou silnice se zdvíhá osamělý pahorek, zavrcholený velikými balvany jako nějaký přírodní oltář, nad nímž prosvítává břízka z porostu lísek, trnčí a vřesu, který mírně zvlněnému okolí tvoří dominantu. Nevím, odkud dostal svůj prapodivný název Kátlperk. Zvláštní sugesci tohoto místa podlehneme okamžitě. Kameny mají nezvyklé rozměry i podobu. Jeden z nich se podobá obrovské zkamenělé žábě, na jiném nalézáme zvláštní kresbu jako znamení nějaké runy, a největší z nich, ležící osaměle stranou, má na vrcholu zcela zřetelně vytesanou mísu o průměru asi tři čtvrti metru. Je plná čisté vody. Místo jako vybrané samotnou přírodou pro nějaký dávný kultovní účel. Pranic bych se nedivil, kdyby tu archeologové nalezli skryté žárové hroby. Tento pahorek ovládá celý široký obzor kraje: zahlédneme odtud buzický hrad i zámek škvoretický, Blatná leží před námi jako na dlani, na západě uzříme kostel řesanický, v dálce za bezdědovickým dvorem věž kláštera lnářského a trochu severněji červenou cibulku kostela paštického. Šero zduchovňuje stromy do zvláštních podob a zdůrazňuje prapůvodní tektoniku krajiny. Jen matně rozeznáváš na pahorku kručinky, chrastavec, hvozdík i devaterníky, z okolních brázd zasvitne skromný květ bramborový a rozsáhlejší lán vydychne prudce vůni majoránky. Nikdy tady nebyla pěstována v tak velkém rozsahu. Blatná slynula dobrou pověstí svých zahradníků odedávna; blatenská majoránka se však ted vyváží daleko do světa a její jakost předčí prý druhy jinde pěstované.

• K metropoli kraje :: odstavce 123, 129

  Nevím, kdo vymyslil jméno Kluk pro horu od úpatí až po vrchol zalesněnou, kde jsem nenašel nic "vyklučeného", čímž naši předkové nazývali vypálený les, proměněný v pole. V Budějovicích uslyšíte vžitou personifikaci tohoto oblíbeného místa k výletům v rázovitých rčeních, která poprvé zmatou váš sluch: "Byli jsme u Kluka, půjdeme na Kluka, šli jsme ke Klukovi, byli jsem na Klukovi..." Na jeho úpatí kvetou konvalinky, zlátnou tam kručinky na mezích a pod sosnami se to hemží borůvkami, dětmi a ženskými hlasy. Potom přibývá smrků, kapradí a kamení, pěšinka se ztrácí v ostružinách, nohy se boří do vysokého mechu, ale kdo zteče skalnatý vrchol, je odměněn širokým rozhledem na netolickou stranu i do budějovických luk, a věřte, že je to krása, která věru stojí za podívanou.

  ...

  Proč se tehdy usadili právě zde, v kraji bohatém na tuhu, a založili tu rozvinutou výrobu železa? Jaké byly příčiny jejich odchodu - dobrovolného či násilného? Poví nám o něm víc zkoumání archeologické než naše představivost? Zůstaly jen valy, jejich dílo nejmohutnější, tak výrazně zapsané do krajiny, a trsy kručinek, jako vzpomínka na jejich pravlast, ale stačily vyvolat kouzlo čisté a moudré poezie Francise Jammesa, básníka provždy už milovaného od prvního setkání s jeho verši...

• Do nejjižnějších Čech :: odstavec 15

  Náprstníky a kručinky kvetou mezi břízami na cestě k Louzku, starému hrádku, jehož šedivé zdivo trčí na skále pod vysokými černými smrky jako zbytky opuštěného vosího hnízda. Dole pospíchá Malše a v její temné vodě, zeleně a stříbrně fosforeskující, svítí suché kameny a břehy jsou plné maliní, tavolnfků a ptačího zpěvu. Historie tohoto hrádku je chudá a lidová obraznost si ji musila doplnit pověstmi, protože nesnáší prázdnotu a chce mít zaháněna i místa zdánlivě pustá.

• Od Hradce k Počátkám :: odstavec 19

  Lesním průsekem mezi borůvčím, kameny, vřesem a kručinkami sestupujeme k tichému rybníčku v lukách, nad jehož rašelinitou vodou přeletěla volavka, v lehkém oparu zakníhaly čejky a večerní nebe zlátlo nad lesem, lesknouc se v rose trav. Kostelní Radouň byla už plná šera a žabího kuňkání, které tesknilo z návesního rybníčku, zarostlého orobincem, nad jehož temnými cigáry se rýsovala zamlžená silueta kostelního jehlanu věže. Srpek luny jen skromně osvětloval pěšiny mezi lesy, vystřídávané houpavými stezkami na rašelinných lukách, kde se v šeru mihla srna a na jednom palouku se cosi temné a loudavě pohybovalo. Když jsme přišli blíže, proměnilo se to v pichlavou ježčí kuličku. Louky voněly rosou, z lesního bezvětrna dýchala hřibová vůně a přes ovesné pole se zastříbřil úzký rybniční pás s bílými štíty za rákosím. To je Lovětín, z něhož nevidíme víc než oranžové obdélníky rozsvícených oken, a do chřípí nám zavál pach spalovaného chrastí. Ještě kousek cesty přes koleje u lovětínského nádražíčka, ještě chůze po mezi kolem praskajících žitných klasů, dál po uzoučké pěšině a potom kolem továrny k družstevnímu pšeničnému lánu. Než nám z osvětleného loubí hospody U Uchytalů poděkují za pozdrav, uvědomíme si, že jsme v Jarošově. Hořký dech olšin, chlad pospíchající říčky a blízké hvízdnutí vlaku nás provází k vilce na konci vsi, kde je pro nás připravena "přibíračka", jarošovská oblíbená večeře, loupané brambory zapíjené kyselým mlékem. Ještě před spaním slyšíme z rozvoněného kvítí zapísknutí smrtihlavovo, jehož tetelivé chvění má v noční tiši vskutku něco strašidelného, ale tma patří lyšajům, můrám a netopýrům, stejně jako hvězdám, probleskujícím z listí, jež se zrcadlí v temné zpívající hladině.

• Bechyně :: odstavec 4

  Jindy jsem se blížil Bechyni z Blat, v čase, kdy už kvete otavní květena jako světlík, starčky a chrpa čekánek. Od Svinek jsem šel mezi rybníky, nad nimiž nízko poletovaly vlaštovky, u cesty dokvétaly kručinky a v lesním stínu zbyla jen vzpomínka na kvetoucí kokořík. U rybníka Rytíře jsem ještě zastihl poslední pozdravy letního koupání v přečisté vodě, která i v nejparnějších červencových dnech si uchovává chlad lesních pramenů, vtékajících že všech stran do jeho protáhlé, stinné hladiny. Malá branka u hájovny, kde ještě stojí starodávná dřevěná pumpa s táhlem, vede už do černické obory, z jejíhož chladivého stínu vyjdete u Sudoměřic.

• Sluneční poutník :: odstavec 18

  Jen pelyněk voní u cesty před újezdskou farou a v štítovém výklenku jedné chalupy stojí lidová soška nějakého světce, pravděpodobně patrona některého z hospodářů, který svěřil po názoru doby svůj dům jeho nebeské ochraně. Vystupujeme do kopce podél lomu a poplašné troubení varuje chodce, aby pospíšil před účinkem střelby a možností úrazu. Sosny a kručinky provázejí poutníka až k vrcholu, kde se otvírá vyhlídka přes celé údolí Radbuzy, ves nese na zádech kostel i s farou a krajina s horizontálami mezí ustupuje k severnímu obzoru, uzavřenému typickou siluetou Přimdy, korunovanou zříceninou románského přemyslovského hradu. Už odkvětá jestřábník chlupáček a jeho hebké chmýří poletuje nad trávami, nad žlutými květy svízelu syřišťového přelétl perleťovec, vánek přebíhá v obilí a čeří metlice a v zátočině u cesty za osamělou borovicí trsá cvrček pod šípkovým keřem. Snad tady někde hledal nemocný Josef Mánes pověstnou žlutou růži, v jejíž jemné vůni už kličkovala Smrt.