Hlasy domova ::
odstavce
51-52
Vcházím po letech na zábořskou náves a nikoho už nepoznávám. U rybníka Pátku napájí pasačka krávy, křížek mezi dvěma akáty před kmotříčkovou hospodou je týž jako před třiceti lety, a nad návesním rybníčkem Louží šumí stejné listí vrb; jen jiný vánek je rozechvívá. Mnohá došková střecha zatím zmizela a voda odráží červeň přestavené novoty. Cestou k hřbitovu se zastavuji u staré fary. Ještě tam stojí kaplička s Pietou v zaskleném výklenku a na zpáteční cestě stoupám po kamenných schodech ke kostelu. Pověst vypraví, že kdysi jedna francouzská šlechtična, která tehdy pobývala na faře, unikla před vojáky tajnou chodbou, vedoucí z farských lesů do lesa V hoře. Na památku svého zachránění dala vytesat tyto schody. I na Helmouc dvoře jsou prý ještě zbytky sesutých chodeb.
Od kostelíka je úchvatná podívaná k Třemšínu přes několik rybníčků, které malíř Stanislav Lolek nazval poeticky "Růženeček". Přijíždíval ze Lnář na kole do Záboří k panu řídícímu Nachtmannovi, jehož paní pocházela z myslivecké rodiny a upřímně dovedla našemu malíři pochválit namalovaná zvířátka, že jsou "jako živá". Toto uznání Lolkovi lichotilo, proto nabídl hostitelce, aby si podle libosti vybrala některý z jeho obrazů. Paní řídící se ostýchala, což jí měla skoro za zlé dcera Mařenka, které se tolik líbila rozměrné plátno s namalovanou rozsochatou sosnou z Kučovic lesa. Lolek si v Záboří pronajal u Havlů světničku na konci vsi a usadil se tam na celé léto. Klukovských diváků měl všude habaděj, zvláště když maloval stádo strakatých krav na pastvě u rybníka Velkého, nad nímž přelétal čáp, kníhaly čejky a za hladinou se promodrávala dálka s tušenou vlnou Boubína. Záboří si kreslil se všech stran. Několikráte kostelíček s dvorem u Helmů od Podkostelního rybníčka, kde po celé léto bylo bělidlo pradlen, na trávníku štěbetala housátka a z vody stříkal smích koupajících se pasáčků. Nakreslil si i Žižkův kámen pod kostelním svahem, jemuž místní pověst připsala jedno Žižkovo obědvání a kde na jaře rozkvétají první fialky. Vžil se brzy do místních poměrů a zvyklostí. Potkávaje zamilované dvojice v polích za nedělních odpůldní, věděl, že vejdou do Telec hájku, na jehož kraji jsou kameny, o než si od nepaměti roztrhávala kalhoty celá pokolení záhorských kluků při zimních klouzačkách. S malířským stojanem se vypravoval i k Čečelovicům. Tam mu les Žďárky a borový porost u Třebiště poskytl mnohý malebný motiv a se zvláštní oblibou tam kreslíval i skupinu velikých balvanů, nazvanou roztodivné "Kočičí kamna".
Záboří, Helmouc dvůr
